Narodil se tam, kde jazz sám - na přelomu 19. a 20.století, na periferii New Orleans. Vyrůstal pouze s matkou, otec měl rodinu jinde. Brzy začal hrát na kordet (ta trubka), časem si ale povšimli i jeho hravého hlasu.

Byl odlišný od ostatních hlasů.

Nebyl tak milý a uhlazený, jak tomu bylo v jazzu vždy zvykem. Měl tvrdý, chraplavý hlas, který mu dodával onu charakteristickou hromotluckou srdečnost.

Právě tento hlas, který se všem zaryje do paměti ihned v momentě, kdy jej slyšíte poprvé, se stal symbolem jazzové epochy, a bezpochyby právě tento hlas ubránil jazz před zapomenutím.

Satchmo, jak se mu říkávalo, se nikdy nestyděl za svou černou pleť. Nepatřil však ale mezi řady dalších černých umělců, kteří se snažili poukázat na míru diskriminace v zemi. I přes pokusy ze strany Černošské ligy se nikdy nepovedlo Armstronga vtáhnout do politického dění Ameriky.

I během jeho koncertů bylo publikum rozděleno na černé a bílé.

Jeho politická neutralita ale dláždila cestu jeho kariéře. Zatímco plno ostatních nemělo šanci vystupovat ani ve vlastní zemi, Louis Armstrong přilétá roku 1965 i na ruzyňské letiště. Je zde vítán s obrovským respektem ať už ze strany české umělecké sféry (koncert organizovali členové Semaforu), tak i ze strany obyčejných lidí, pro něž jeho hudba symbolizovala Ameriku.

Hity jako We Have All Time In The World, nebo What A Beautiful World, se narozdíl od stovek dalších jazzových skladeb na žebříčku popularity udržely. Roku 1964 to bylo právě jeho Hello, Dolly!, které z první příčky sesadilo do té doby neohrožené The Beatles, a z Armstronga udělalo nejstaršího muže, který se kdy v historii ocitl na prvním místě hitparády.

Umírá roku 1971 ve spánku.